Řemeslníci

Hrají: Muž, Žena, Řemeslník 1, Řemeslník 2
Na jevišti je muž. Sedí v křesle, na klíně má psa a čte knihu. Nalevo od křesla je stoleček, na něm telefon. Vedle stolečku další, prázdné křeslo. Přijde žena oblečená do pohodlného domáckého oděvu. Právě v kuchyni umývala nádobí.
Žena (Naštvaně.): Muži, neteče voda!
Muž (Zcela klidně.): A proč tak křičíš?
Žena: Protože nemůžu umýt nádobí. Protože se nemůžu vykoupat. Protože nemůžu vydrhnout podlahu. Protože po sobě nemůžu spláchnout na záchodě. Protože jsem chtěla vyprat prádlo a nemůžu. Přijdu domů a neteče voda a já jsem z toho perplex. Proto křičím.
Muž: Aha. To je fajn. Jenomže jestli tu vodu vypnuli centrálně, tak můžeš klidně přestat křičet, protože s tím stejně nic nenaděláš.
Žena: A co když ji centrálně nevypnuli? Aha? Co když se to rozbilo u nás a ty jsi jenom líný s tím něco udělat? Aha? Jak víš, že ji vypnuli centrálně? Aha?
Muž: To nevím. (Obrátí zrak do knihy a čte.)
Chvíle ticha.
Žena: To nevím? A víc mi k tomu jako neřekneš? Koukej okamžitě zjistit, jestli je to, ééé, centrální, nebo ne.
Muž (Zvedne telefon a vytočí číslo. Do sluchátka.): Haló? Jo, nazdar Jiříku, dej mi prosím tě tatínka, díky. (Minuta ticha.) Haló, sousede? Jo, nazdar Vláďo, to sem já no … Dobře se mám, no to víš, že jo - hele, teče u vás voda? Jo? Úplně normálně teče … Jasně, protože u nás neteče, víš… Jo jo, takže to není centrální, fajn. Díky moc. Měj se. (K ženě.) Není to centrální. (Pohladí psa a obrátí pohled do knihy.)
Chvilka naprostého ticha.
Žena: Tak to snad dáš do pořádku, ne?
Muž: Máš snad nějaký nápad, jak by k tomu mohlo dojít?
Žena: Třeba tak, že vstaneš a opravíš to.
Muž: Bohužel pro tebe jsi se vdala za humanitně zaměřeného dokotra, v současné době docenta a ne za řemeslníka, jak se zřejmě čas od času domníváš. Nebudu opravovat potrubí, neboť takovým věcem nerozumím a nerad bych, aby náš byt opět skončil v troskách, jak se tomu stalo, když jsem se loni na tvou žádost pokoušel opravovat elektrický rozvod.
Žena odběhne. Za chvíli přijde, v ruce telefonní seznam.
Žena: Doufám, že tvoje inteligence stačí aspoň na to, abys ty řemeslníky zavolal. (Podá mu telefonní seznam a opře se o zeď.)
Muž (Chvíli listuje seznamem a pak vytočí číslo. Do telefonu.): Haló? Dovolal jsem se na instalatéry? Jo. Prosimvás, nám tu neteče voda. … Za hodinu? No to je báječný servis. A kolik to bude stát? … Záleží na tom, kolik máme metrů potrubí, aha. A může to alespoň odhadnout? … Takže tak osm stovek říkáte, jo? Tak dobře, to je únosné. … Ano, Balbínova 425, jméno Arnošt … ano, ale to je příjmení, celým jménem Miroslav Arnošt … druhé patro … ne, nemáme okna do ulice, proč? … samozřejmě, že máme domovní zvonek! Žádné kamínky neházejte, prosím. … Za hodinu, dobře, dobře. Tak děkuju, na shledanou. (K ženě.) Přijedou za hodinu, opraví to nejpozději během třiceti minut a bude to stát okolo osmi set korun. (Obrátí zrak do knihy a čte.)
Žena: No uvidíme! (Sedne si do druhého křesla. Nervózně poposedává, bubnuje prsty. Čeká)
Projde člověk s cedulí Uplynula hodina. Za chvíli projde člověk s cedulí Uplynula další hodina.
Žena: Kde můžou tak dlouho být?
Muž: Pravděpodobně se někde zdrželi.
Projde člověk s cedulí Uplynula další hodina. Ozve se zvonek u dveří.
Muž: Vzhlédne od knihy. To budou pravděpodobně ti instalatéři. Obrátí pohled zpět do knihy. Můžeš jít otevřít, prosím?
Žena: To jsem si mohla myslet. Naštvaně se zvedne a odejde z pódia.

Další rozhovor se odehrává v zadní části bytu, kam diváci nevidí. Muž stále nevzrušeně sedí v křesle a čte knihu.
Instalatér1, Instalatér2: Jeden přes druhého. Dobrej den, paničko, tak co se vám s tim stalo?
Žena: Já nevím, prostě neteče voda. Už jsem z toho úplně zoufalá. Můžete s tím něco…
Instalatér1: Tovitežejó, paničko, jenom to nechte na nás. Můžete nám dyžtak zatim udělat ňáký kafe, prosimvás?
Žena: Ale jistě.
Instalatér2: A kdyby k tomu kafi bylo něco sladkýho na zakousnutí…
Žena: Samozřejmě, hned vám to donesu.
Instalatér1: Fajn, my si tady zatím sednem a pořádně si rozmyslíme, jak to budem řešit. Doneste nám laskavě ňákej popelník, jo?

Žena se objeví na jevišti.
Žena: Už jsou tady a říkali, že to za chviličku budou mít hotové. Kdybys byl trochu k světu, tak to zvládneš taky.
Muž: Pokývá hlavou. Hmmm.
Žena: Jdu jim uvařit kafe.
Muž: Pokývá hlavou. Hmmm.

Žena odejde. Zezadu mluví řemeslníci.
Řemeslník2: Tyvole, proč jim to tady neteče?
Řemeslník1: To je jedno, né, vole? Vem si cígo a ser na to. Se kvůli těm debilům neposeru.
Řemeslník2: No ale, musíme to vopravit, ne?
Řemeslník1: Kulový. Budem se v tom hodně vrtat a vono to časem poteče. Dyť dělám, vole, instalatéra už dva měsíce, vim, vo čem mluvim.
Řemeslník2: Ty vole, to seš asi fakt dobrej, já dělal eště před tejdnem na stavbě.
Žena: Tak tady máte tu kávu.
Řemeslník1: Jo díky, paničko, postavte to tady.
Žena: A už víte, co s tím je?
Řemeslník2: Už jsme si rozmysleli, jak budeme postupovat.
Žena: No to je skvělé. Když budete cokoliv potřebovat, budu vedle. Stačí zavolat.

Na jeviště přijde žena. Sedne si do křesla a čte ženský časopis.
Řemeslník1: Ty seš na ty trubky ňákej nadrženej, vole, si eště dáchni, ne?
Řemeslník2: Hele vole, já se do toho asi pustim.
Řemeslník1: Fajn, tak proklepni zdi, ať víme, kde sou ty trubky.
Řemeslník2: Hmmm.

Na scénu přijde špinavý muž v montérkách.
Řemeslník2: Prosimvás, nemáte ňáký kladivo?
Muž: Bohužel vás musím zklamat.
Řemeslník2: Aha. Odejde. Zezadu. Vole, ten debil prej nemá kladivo.
Řemeslník1: To je dost blbý, vole.
Řemeslník2: No tak, vole, já du ven, jako že du do auta pro nářadí, vemu ňákou dlažku a vojebem ty zdi to normálně šutrem, ne?
Řemeslník1: A vem ty dlažky aspoň dvě, vole.

Na scénu přijde špinavý muž v montérkách.
Řemeslník2: Simvás, já si do jenom do auta pro ňáký nářadí, jo?

Odejde. Po chvíli se ozve zezadu.
Řemslník2: Křik. Tak už sem zase tady.
Řemeslník1: Vole, tak dem proklepat ty zdi. Dej sem dlažku.

Ozývají se rány, do toho stručné situační komentáře dělníků. Po půl minutě rány ustanou.
Řemeslník1: Tyvole, todle nejde, zaprasíme tu ty koberce. Křikne. Haló, paničko, poďte sem, prosimvás.
Žena se zvedne a odejde.
Řemeslník1: Hele, ty koberce si dejte radši pryč, protože tady bude nejspíš takovej bordel, že jste to ještě neviděli, hehe. Asi to tu budeme muset trocha vybourat.
Žena: Ale jistě.
Žena přijde a posadí se do křesla.
Řemeslník2: Tyvole, myslíš, že tady v tý trubce je ňákej bordel, jo?
Řemeslník1: Jasně vole, vyndáme ji a uvidíš.
Řemeslník2: No jo, tyvole, ale to musíme rozflákat tady ty kachlíky.
Řemeslník 1: No to si piš, vole.
Ozvou se rány a řinčení rozbíjených kachlíků. Po chvíli ustanou
Řemeslník1: Tak to by bylo.
Řemeslník2: Hele vole, trochu sme tu rozflákali vanu.
Řemeslník1: Na to ser, vole, to neni naše věc. My sme tu kvuli trubkám.
Řemeslník2: Hm, ale tuhle zeď těma dlažkama nerozflákáme.
Řemeslník1: Jo, to je kreténský, vole, ale k těm trubkám se musíme dostat.
Chvíle ticha.
Řemeslník1: Hele vole, kýbl.
Řemeslník2: A co, vole?
Řemesnlík1: Rozflákáme tu zeď kýblem.
Řemeslník2: A vidiš to, vole. Tak já ho vytáhnu tady z tý Ozve se rachot sypajících se předmětů. hromady harampádí.
Řemeslník1: Super, dej ho sem, vole. Tak a teď to tady nahulim.
Ozve se velká rána.
Řemeslník1: Myslím, že to pude.
Ozve se rána. (Na jevišti může spadnout lustr, pokud to situace umožňuje.) Další rána.
Řemeslník2: Hele vole, už sme na trubkách.
Řemeslník1: Vidíš, tak vyndáme tohleto koleno a vyčistíme to ňákym drátem.
Po chvíli.
Řemeslník1: Kurva vole, zastavte to někdo!

Do toho se ozve telefon. Muž jej zvedne. Instalatéři stále zděšeně křičí.
Muž: Haló? ... Nazdar Vláďo… Aha tak to bude ono. Myslím, že už to opravdu teče… Ne, nezlobím se na tebe, žes na to zapomněl, to víš že ne. Položí telefon. K ženě. Soused dopoledne vyměňoval těsnění a nevěděl, který kohoutek je od jeho bytu, tak raději utáhnul všechny. Moc se omlouvá a že prý už to napravil.

Autor článku: Jaroslav Mojžíš
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí